Hostivické rybníky

Přírodní památka

HOSTIVICKÉ RYBNÍKY

KVĚTENA

Velmi zajímavé druhy cévnatých rostlin najdeme ve vodním prostředí Hostivických rybníků. Hladina rybníků v létě zarůstá okřehky, což nejsou rostliny nijak vzácné, nicméně jsou zvláštní tím, že téměř nekvetou a rozmnožují se pouze rozrůstáním lístků, které spolu s jediným kořínkem tvoří celou drobnou rostlinku. Jeden z nejhojnějších druhů, okřehek hrbatý (Lemna gibba) má vypouklý spodek lístků, který obsahuje v mezibuněčných prostorách vzduch a umožňuje tak drobné rostlince plavání na hladině.

Lakušník Baudotův

Naopak velmi vzácnou rostlinou je lakušník Baudotův (Batrachium baudotii), jediná rostlina z Červené knihy rostoucí v tomto území. Lakušník Baudotův má dva druhy listů, ponořené listy jsou dělené do niťovitých úkrojků a plovoucí listy dlanitě dělené. Kvete v létě bílými květy vynořenými jen několik centimetrů nad hladinou.

Orobinec úzkolistý

Mělkou vodu při pobřeží rybníků zarůstá v rozsáhlých porostech hlavně rákos obecný (Phragmites australis) a vytváří tak ideální podmínky pro hnízdění ptáků. Vyskytuje se zde také orobinec úzkolistý (Typha angustifolia) a při březích rybníků kvete v květnu nebo v červnu krásnými žlutými květy kosatec žlutý (Iris pseudacorus). Zaujmou rovněž porosty ostřic, těchto travám podobných rostlin se u Hostivických rybníků vyskytuje hned několik druhů. Ostřice štíhlá (Carex gracilis) a ostřice pobřežní (Carex riparia) vytvářejí velké souvislé porosty podobně jako rákos. Ostřice latnatá (Carex paniculata) tvoří mohutné trsy v rybníčku v Břevské rákosině. Poměrně vzácnou ostřici nedošáchor (Carex pseudocyperus), pro niž jsou charakteristické velké převislé klasy, najdeme při březích Litovického i Břevského rybníka a v okolí mokřadu Chobot. V porostech ostřic a rákosu rostou další mokřadní druhy rostlin, jako je krtičník stinný (Scrophularia umbrosa), třezalka čtyřkřídlá (Hypericum tetrapterum) nebo liána lilek potměchuť (Solanum dulcamara). Zajímavý je nález potočníku vzpřímeného (Berula erecta), což je poměrně vzácná mrkvovitá rostlina se širokými listy, která svým výskytem ve strouze u Litovického rybníka i v olšině u Břevské rákosiny indikuje skutečnost, že zdejší voda je bohatá na uhličitan vápenatý.

Ostřice nedošáchor

Trsy ostřice latnaté v rybníčku v Břevské rákosině

Potočník vzpřímený

Mizející květena mokřadních luk

V minulosti bylo bezprostřední okolí rybníků a záplavová území vodotečí využíváno jako louky. Tyto mokřady byly později zalesněny nebo byly opuštěny a postupně zarostly rákosem či kopřivami. Je to škoda, protože zdejší louky bývaly zřejmě druhově velmi bohaté a hostily zajímavá společenstva. Dokladem toho jsou také sedimenty v Břevské rákosině, které vznikaly rozkladem rostlinných zbytků v mokřadech zásobovaných prameny bohatými na minerální látky (zejména uhličitany). Louky, které rostou na takových slatinách, jsou zpravidla botanicky velmi hodnotné, a některé druhy typické pro slatiniště jsou také uváděny v historických botanických průzkumech z Břevské rákosiny. Jde například o ostřici Davallovu (Carex davalliana) a vachtu trojlistou (Menyanthes trifoliata). Vymizel také upolín nejvyšší (Trollius altissimus). Místo, kde tento druh ještě v osmdesátých letech rostl, je dnes zarostlé souvislým porostem rákosu. Některé méně choulostivé druhy vlhkých luk přežily dodnes v okrajích rákosin, jako například ostřice trsnatá (Carex cespitosa), rdesno hadí kořen (Bistorta maior) nebo krvavec toten (Sanquisorba officinalis). Jiné luční druhy se přestěhovaly do olšin a tvoří přirozenou součást bylinného patra zdejších vlhkých lesů, například blatouch bahenní (Caltha palustris), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) nebo bradáček vejčitý (Listera ovata).

Bradáček vejčitý je jedinou orchidejí, která byla v poslední době v oblasti zaznamenána. Je to nenápadná rostlinka s drobnými zelenavými kvítky a charakteristickou dvojicí vejčitých listů při bázi květenství.

Naproti tomu několika málo druhům konec hospodaření na loukách nijak neuškodil, ale spíše prospěl, kromě výše jmenovaného rákosu je to například kakost bahenní (Geranium palustre), který místy tvoří velké porosty.

Kakost bahenní

Květena lesních porostů

Dlouhodobé odlesnění krajiny v oblasti Hostivických rybníků je důvodem, proč v bylinném patře roste tak málo lesních druhů rostlin. Lesní byliny se zkrátka neměly odkud do mladých porostů dostat. V mokřadních lesích najdeme řadu druhů, které jsou schopny růst na loukách i ve světlých lesích, podrost lesů na sušších místech je však druhově velmi chudý, z hájových bylin a trav je častější pouze ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), lipnice hajní (Poa nemoralis) a několik málo dalších druhů. Jinak zde rostou ruderální (rumištní) byliny včetně netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora), což je v naší květeně cizinec původem z Asie, který je však dnes ve střední Evropě obecně rozšířen. Zajímavějším nepůvodním druhem je kakost hnědočervený (Geranium phaeum). Tato horská rostlina má domov nejblíže v severovýchodních Čechách a u Hostivických rybníků nás ve velkém množství potěší její tmavě červené květy kolem bývalé hájovny, z jejíž zahrádky se zřejmě rozšířila.

V keřovém patru lesních porostů převládají mladé javory kleny a bez černý (Sambucus nigra), což podobně jako masový výskyt kopřiv a netýkavky malokvěté indikuje vysoký obsah živin v půdě. V křovinatých okrajích lesních porostů je v pozdním létě nepřehlédnutelný brslen evropský (Euonymus europaeus), s výrazně červenými plody, jejichž slupka po puknutí odhalí oranžová semínka. Na vlhkých místech v druhé polovině léta zaujme svými červenými plody také kalina obecná (Viburnum opulus). Na jaře je ve vlhčích lesích nápadná střemcha obecná (Padus racemosa). Rovněž v keřovém patru roste řada nepůvodních druhů, kromě hojně zmlazujícího stromu dubu červeného (Quercus rubra) například šeřík obecný (Syringa vulgaris) nebo svída výběžkatá (Cornus sericea).

Úvod -> Informace o území -> Květena