Hostivické rybníky

Přírodní památka

HOSTIVICKÉ RYBNÍKY

Z HISTORIE

Nejstarší doby

Široké údolí v pramenné oblasti Litovického potoka lákalo lidi k osídlení již od mladší doby kamenné (neolitu). Souvislý pás osídlení z různých pravěkých dob se táhne po svazích severně od Litovického potoka od Prahy až na západní okraj Litovic. Přímo v oblasti Hostivických rybníků se pravěcí lidé usadili na návrší nynějších Břvů (ulice U Obory) a na vrchu Krahulov obklopeném nejspíše bažinami, které jim poskytovaly ochranu. Bažiny v této oblasti také daly název vsi Břve, poprvé připomínané již ve 12. století. Pochází z břeven pokládaných na stezky v okolních bažinách.

Kdy přesně vznikly na Litovickém potoce rybníky, nevíme. Možná to bylo již ve 14. století, protože církevní řád cisterciáků, kterému v té době patřily Břve, byl zdatným stavitelem rybníků.

O Litovickém rybníku se dozvídáme ze zápisu v zemských deskách, že syn Bohuslava Chrta ze Rtína Martin zdědil v první polovině 16. století „veliký rybník Litovický, pod ním mlýn a velikou louku pode mlýnem“.

Hradní vodovod

Na důležitosti získala rybniční soustava za vlády císaře Rudolfa II., kdy byly rybníky přetvořeny na zdrojovou oblast vodovodu zásobujícího Pražský hrad užitkovou vodou. Podle místních pověstí se na budování hradního vodovodu měli podílet i hvězdář Tycho Brahe a známý rybníkář Jakub Krčín z Jelčan. Účast Tycha Brahe je však velmi nepravděpodobná, protože do Prahy přišel v době, kdy byl vodovod již vybudován. V rudolfinské době byla rybniční soustava rozsáhlejší, ale přesný rozsah a počet rybníků v té době neznáme.

Před třicetiletou válkou jsou v Litovicích doloženy dva rybníky: horní, menší zvaný Mrázovský a dolní, velký Litovický, pod kterým byl panský mlýn. Po této válce, v roce 1662 si nechal František Adam Eusebius Žďárský ze Žďáru sepsat svůj majetek. Z tohoto soupisu zvaného urbář se dozvídáme, že pod Litovickým rybníkem stál panský mlýn zpustošený tak, že z něj zůstaly jen zdi. Dále se v Litovicích nacházely dva rybníky, hoření a kaprový, k němuž patří sádky na živé vodě. Na Břvích byly mimo jiný majetek zjištěny tyto rybníky: Břevský při krčmě, nad ním pustý Nekejcov, Kala v Bažantnici a nad ním rybník Nový Čížek (častěji nazývaný V Čekale).

Hostivická rybniční soustava na výřezu z Kloseho plánu pražského hradního vodovodu z roku 1723. Mapa je orientována severem dolů

S ohledem na platná reprodukční práva je uveden pouze překreslený výřez

Stav hradního vodovodu v roce 1723 dokumentuje plán veliký asi 3,5×1 m a doplněný mnoha poznámkami o stavu technického zařízení, který vytvořil císařský geometr Antonín Leopold František Klose. V Kloseho době rybniční soustavu tvořily rybníky Starý Chýňský neboli Strahovský (na území Chýně, obnovený v menší rozloze v roce 1999), Břevský, Nekejcov (nyní zalesněná mokřina za vrchem Krahulovem), Kala, Litovický (Plačský) a na strouze od Kaly k Peterkovu mlýnu rybníky V Čekale neboli Čížek, Pátek a Zvoníčkovský neboli Peterkův. Z poznámky v mapě vyplývá, že teprve majitel panství hrabě Breda nechal začátkem 18. století zvýšit hráz Břevského rybníka a prokopat strouhu z tohoto rybníka do Kaly k odvádění velkých vod. Plán i o něco pozdější mapy prvního vojenského mapování z let 1780–1783 (rektifikace) a druhého vojenského mapování z let 1836–1852 svědčí o tom, že po celé 18. století a až do poloviny 19. století bylo území Hostivice včetně okolí rybníků odlesněno. Na mapě prvního vojenského mapování nacházíme navíc malý rybník jihovýchodně od Kaly v místech, kde je v Bažantnici dodnes mokřad.

Poté, co se císařský dvůr natrvalo odstěhoval do Vídně, upadl zájem o hradní vodovod a během 19. století došlo ke zrušení některých rybníků. Plocha Strahovského a Litovického rybníka byla využívána k zemědělství, po Nekejcově dodnes zůstala mokřina. Rybník u Peterkova mlýna, východně od Hostivice, byl výrazně zmenšen; původně byly jeho součástí navazující rákosiny před i za smíchovskou tratí.

Obnova rybniční soustavy

Po roce 1918 se Pražský hrad stal opět sídlem hlavy státu a postupně byl opravován hradní vodovod. V letech 1924–1926 Kancelář pro hradní vodovod pražský při ministerstvu veřejných prací obnovila nákladem přes 900 000 Kč Litovický rybník a u něho vznikl lesopark nazývaný Stromečky. Začátkem 30. let se dočkaly důkladné opravy také Břevský rybník a rybník Kala. Z této doby pocházejí také aleje pyramidálních topolů u Litovického a Břevského rybníka. Rekonstrukce hradního vodovodu měla pokračovat obnovením Strahovského rybníka u Chýně a vybudováním velkého rybníka východně od Hostivice, k oběma těmto akcím však došlo až o mnoho let později.

Všechny práce probíhaly za velkého zájmu novinářů a staly se i předmětem interpelací v parlamentu. Večerní vydání Poledního listu z 10. dubna 1929 píše na titulní stránce o obnově Litovického rybníka: „Zřídili si hradní vodovod a vytopili celou obec. Celá obec jako napitá houba. 200 metráků hnijících ryb otravuje vodu. Státní lékař nařizuje opatření, která 14 dnů se neprovádějí.“

Výpustní objekt Litovického rybníka, tzv. kaberna

Litovický rybník musel být při obnově výškově zaměřen a k tomu sloužil pomocný výškový bod tvořený hřebem zazděným do pravého čela mostku u přepadu z rybníka. Tento hřeb, který má podle kolaudačního protokolu z roku 1929 nadmořskou výšku 346,191 m, je dodnes vedle výpustního objektu a dalších staveb drobnou a nenápadnou památkou na obnovu rybníka.

Reprezentační honitba

Lesy kolem rybníka Kaly sloužily dříve jako bažantnice a reprezentační honitba. Rád sem zajížděl Rudolf Habsburský, syn císaře Františka Josefa I. a následník trůnu. V červenci 1910 lovil kachny na Kale a Břevském rybníce arcivévoda Karel, pozdější poslední rakousko-uherský císař. Za první republiky navštěvovali tato místa cizí diplomaté, zvláště Francouzi. Pořádaly se zde hony na jeleny a kance, lovili se zajíci, bažanti i kachny. K občerstvení panstva sloužil novogotický gloriet u rybníka Kaly, koncem 80. let 20. století bohužel zbořený. V roce 1949 obec Litovice marně žádala, aby se lesy s diplomatickou honitbou staly jejím majetkem. Reprezentační honitba přestala sloužit svému účelu až v roce 1956. V 70. letech bylo zrušeno oplocení Bažantnice a celá rybniční soustava je od té doby plně využívána k hospodářským a rekreačním účelům.

Gloriet u rybníka Kaly kolem roku 1980

Rekreační využívání

Rekreační využívání Hostivických rybníků se zvyšovalo během celého 20. století. Břevský rybník se stal zvláště ve 30. a 40. letech vyhledávaným koupalištěm pro Pražany. Vznikaly také různé návrhy na výstavbu rekreačních zařízení. V roce 1919 navrhoval místní učitel Antonín Uhlík, aby z Bažantnice byla vybudována zoologická zahrada. Po 2. světové válce požadovaly místní národní výbory v Hostivici i v Litovicích neúspěšně, aby u rybníka Kaly bylo vybudováno rekreační středisko. U Břevského rybníka měly vzniknout lázně využívající slatinu z Břevské rákosiny. Kvůli tomuto záměru dokonce provedl státní geologický ústav rozbor slatiny (rašeliny), ze kterého vyplývá, že „vzorek jeví vlastnosti příznivé pro lázeňské využití, ježto 1000 částí rašeliny při 100 stupních vysušené obsahuje 871.6 organických látek a pouze 128.4 částí anorganického popele.“ Ke zřízení lázní ale nikdy nedošlo.

V 80. letech JZD Chýně vybudovalo přes protesty státní ochrany přírody letní pionýrský tábor na Krahulově. Tábor byl od začátku pojat jako kemp a dodnes není dořešen způsob jeho užívání. Současný stav kempu představuje jeden z největších problémů ochrany Hostivických rybníků.

Po roce 1989 se objevují i další záměry, jak využít přírodní prostředí, ale do popředí se dostávají postupně zájmy ochrany přírody.

Ochrana přírody

Pokusy o ochranu přírodních hodnot rybniční soustavy počínají již kolem roku 1975, kdy místní národní výbor usiloval o vyhlášení chráněného území z tehdejší bažantnice u Kaly a svoji žádost doplnil seznamem 85 druhů hnízdících ptáků. Po prvním odmítnutí vše skončilo příslibem vyhlášení od Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody. Nové návrhy na vyhlášení chráněného území nebo alespoň oblasti klidu se objevily v letech 1989 až 1992.

Snahy o ochranu rybniční soustavy vyvrcholily v roce 1994 návrhem Českého svazu ochránců přírody na vyhlášení přírodní památky Hostivické rybníky. Podle tohoto návrhu vyhlásil Okresní úřad Praha-západ zvláště chráněné území nařízením ze dne 14. října 1996. V únoru 2006 Středočeský kraj nařízením č. 1/2006 zmenšil část ochranného pásma za Litovickým rybníkem.

Úvod -> Informace o území -> Z historie